8. 4. 2025 - Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) - Svět se vzpamatovává z obří „deliberalizace“ světového obchodu, kterou Donald Trump nazval paradoxně „liberation day“, den osvobození. USA uvalily cla prakticky na všechno a na všechny včetně tučňáků, respektive na odlehlé neobydlené McDonaldovy ostrovy, území patřící Austrálii blízko jižního pólu, na půl cesty mezi nejmenším kontinentem a Jižní Afrikou.
Proč by také neměly McDonaldovy ostrovy platit clo za import do USA, když si Američané dokážou „McDonald“, tedy sendviče a další nezdravé dobrůtky rychlého občerstvení, vyrobit sami doma? U člověka, který nazývá automobily Tesla „Tesler“, protože mu to zní američtěji než jméno srbského vynálezce, kterého možná ani nezná, by mě podobná úvaha nepřekvapila, nicméně základním záměrem Trumpových kroků má být skutečně podpora domácí produkce.
Trumpův volič nostalgicky vzpomíná na dobu, kterou většina dnes žijící populace nezažila a zná ji jen z dobových seriálů a filmů, tedy zlatá padesátá léta. USA vyšly z druhé světové války jako vítěz, nová supermocnost, naopak Evropa, na jejímž území se konflikt odehrával, zůstala oslabená a rozdělená. Běžný Američan si z jednoho platu za práci v průmyslu pořídil bydlení, rodinu a doma na něj čekala teplá večeře od ženy, která si mohla dovolit zůstat v domácnosti. Dnes velká část produktivní populace pracuje ve službách, na vlastní bydlení nemá peníze a je single, což mimo jiné v kombinaci s přistěhovalectvím a skutečností, že USA dnes mají 340 milionů obyvatel, zatímco v roce 1950 jen 150 milionů, zvyšuje cenu bydlení a naopak snižuje cenu práce.
Jestli to vyřeší cla, která by podle Trumpa měla zároveň být příjmem federálního rozpočtu, částečně nahradit daň z příjmu, a umožnit tak snížit daňové zatížení běžného spotřebitele, to ukáže čas. Čtyři roky na to ale stačit nebudou a Trump si nikoli na německé platy, ale na návrat k 50. letům bude muset říci o další mandát. V krátkodobém horizontu ho ale dost možná dožene inflace a skutečnost, že Američané rádi ukládají svoje úspory do akcií, které teď v reakci na celní tsunami letí střemhlav dolů.
A Evropa? Ta má paradoxně podobný recept v podobě uhlíkových cel, která mají na jedné straně naplnit rozpočet EU a na straně druhé nastartovat domácí „nízkouhlíkovou produkci“. Kde je stejná panika jako v Trumpově případě? Když dva dělají totéž, není to totéž. Alespoň podle evropských médií.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
