18. 7. 2023 - Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) - Nedávno jsem v jednom dokumentu narazil na případ australské rodiny, která se rozhodla, že přispěje svojí „troškou do mlýna“ v boji proti změně klimatu a alespoň na rok výrazně sníží svoji uhlíkovou stopu. Z jídelníčku vyřadili maso a mléčné výrobky, přestali si kupovat nové oblečení, omezili praní, žehlení, vaření a další energeticky náročné činnosti, místo auta častěji využívali kolo či vlastní nohy.
Výsledek? Výrazně nižší emisní stopa oproti běžnému „protinožci“ a konstatování, že kdyby každý přistoupil k záchraně planety tak zodpovědně, ohřeje se „matička Země“ do roku 2100 jen o 2 stupně Celsia místo 4. Jenže pokus má několik „ale“. Aby měla snaha omezit uhlíkovou stopu globální efekt, nesměla by tak žít jedna australská rodina jeden rok, ale každý člověk celý život. Navíc štáb onoho dokumentu nebyl čistě australský. Část tvůrců musela přicestovat a odcestovat letadlem z USA.
Ve finále tak příprava dokumentu vytvořila výrazně větší uhlíkovou stopu, než jakou se podařilo odstranit. Obecně letecká doprava vytvoří daleko větší uhlíkovou stopu než mnohé jiné lidské činnosti včetně zemědělství, bez něhož se s rostoucí populací neobejdeme. V tomto konkrétním případě se tak ukazuje paradox snahy o povinné uskromnění se, který nám ordinují mnozí levicoví politici. Naposledy minulý týden místopředseda Evropské komise Frans Timmermans před hlasováním o zákonu o obnově přírody, který mimo jiné zavádí institut žaloby členského státu za nečinnost v boji proti změnám klimatu.
Europoslancům před hlasováním v plénu řekl, ať nemyslí na příští volby, ale příští generace. Švédská profesionální klimaaktivistka Greta Thurnbergová jeho výstup po hlasování doplnila neverbálně, vztyčeným prostředníkem. Asi chtěla levici a zeleným po Topolánkově vzoru poděkovat a říct, že to jsou „jedničky“. Teď vážně. Otevřeně se teď na půdě unijních institucí hovoří o tom, že Evropa má rezignovat na výrobu potravin a půdu vyčlenit pro ukládání uhlíku. Mezitím se, aby ustoupily plantážím sóji a pastvinám pro dobytek, v Jižní Americe kácí deštné pralesy, které mají potenciál CO2 zachytávat. Do Evropy se s velkou uhlíkovou stopou budou vozit potraviny, abychom uživili půlmiliardovou populaci, která na to sama rezignuje. Všichni kolem sebe vidíme, že změna klimatu je problém, jen si říkám, jestli v tom tak nějak nešťastně nelítáme sami.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
