30. 7. 2024 - Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) - Spojené státy se zhlédly v řepce, uváděl článek v těchto novinách. Za oceánem se jí v posledních letech spotřebovává i pěstuje čím dál více. U nás nicméně řepka (a to i ta s malým „ř“ a bez blikanců) vzbuzuje vášně. Přitom ji v přepočtu na procento orné půdy pěstujeme méně než mnohé spolkové země Německa nebo třeba taková Kanada, která se stejně jako Česko nachází na 50. rovnoběžce a která ji nyní namísto do Evropy dováží do USA.
Zatímco v Česku se na téměř třech milionech hektarů orné půdy řepka pěstuje asi na desetině ploch s celkovou produkcí blížící se jednomu milionu tun, v Kanadě se 38 miliony hektarů orné půdy se řepka pěstuje na pětině ploch s celkovou produkcí téměř 20 milionů tun. Provincie Saskatchewan, ve které se nachází až 40 % orné půdy, jíž Kanada disponuje, je pak sama zodpovědná za více než 55 % národní produkce řepky.
Zkrátka řepka, kam se podíváš. Kanadští zemědělci nicméně řepku určitě nepěstují proto, že by se zhlédli v žluté barvě, či proto, že by snad chtěli provokovat „ottawskou kavárnu“. Ta mimochodem řepku a biopaliva podporuje, protože jsou alternativou proti zlé ropné lobby. Plodině se v tamních podmínkách zkrátka daří, je po ní poptávka a její pěstování je rentabilní.
Stejná rovnice donedávna platila u nás. Poptávka zůstává, Evropa vyprodukuje 17 milionů tun řepky a spotřebuje jich 25. Horší je to s podmínkami pro produkci. Letos u nás zemědělci zaznamenají asi nejnižší sklizeň řepky za 17 let. Řepka zejména po zákazu moření osiva (v Kanadě je dál povolené) nedokáže odolat hmyzím škůdcům a při nákladech ovlivněných vyšší inflací je v Česku nerentabilní. Zemědělci tak zejména v nižších polohách, kde je tepleji a tlak škůdců vyšší, přišli o nejrentabilnější plodinu.
Co místo ní? Co třeba sója? Je to také olejnina, „pražská kavárna“ si ji dá s dobrým pocitem místo mléka do kávy, a co je na tom nejlepší, na poli ji 90 % lidí vůbec nepozná. I tady ale narazíme na paradoxy dnešní doby. Sója je podle úředníků problematická z pohledu ochrany půdy proti erozi, stejně jako ostatní plodiny naráží na limity ochrany rostlin a regulaci EU a její pěstitelé budou muset vyplňovat stohy lejster, třeba prohlášení o zabránění odlesňování. V Česku, kde lesů naopak přibývá. Tak si ji raději v GMO kvalitě dovezeme z Jižní Ameriky. Část pralesa, která (náhodou) shoří, se přece odlesnila sama. A takhle si tu žijeme…
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
