21. 1. 2025 - Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) - Zatímco ve Washingtonu se včera konala slavnostní inaugurace „staronového“ prezidenta Donalda Trumpa, který se do úřadu vrací po čtyřleté pauze, v Evropě už „prezidentku“ – respektive v českém překladu předsedkyni – unijní exekutivy máme od prosince minulého roku. Na první pohled se může zdát, že ji vybírala babička Dorota Máchalová z pohádky „S čerty nejsou žerty“, která poté, co se omylem ocitla v pekle, prohlásila na adresu svého únosce, že by na Luciferově místě zpátky na zem „poslala zrovinka toho, co to poplet, protože se bude alespoň víc snažit“.
Výběr Komise a jejího předsedy či předsedkyně je ale daleko složitější. V jednotlivých členských státech probíhají volby do Evropského parlamentu podle vlastních volebních systémů. Kandidují národní, nikoliv evropské strany, které mnohdy až po volbách utvářejí celoevropské frakce. Ty potom v europarlamentu formují většinu, nebo případnou opozici. Šéfka Evropské komise poté dostává, naposledy spíše podle pohlaví či ideologického souznění, nominace na komisaře z jednotlivých členských států a Komise jako celek je nakonec schválena Evropským parlamentem.
Na rozdíl od Spojených států hlavu evropské exekutivy nikdo přímo nevolí, ačkoliv ještě před pár lety se hovořilo o tom, že by se šéfem či šéfkou Komise měl stát tzv. „spitzenkandidat“, kterého by jednotlivé frakce vyhlásily ještě před začátkem voleb. Kritické hlasy tehdy namítaly, že by vzhledem k počtu obyvatel a skutečnosti, že nejsilnější frakcí jsou lidovci (tedy EPP-ED), Komisi s největší pravděpodobností vždycky šéfoval Němec či Němka. To se v posledních dvou případech také stalo, ať se „spitzenkandidatem“, který naposledy neměl správné pohlaví (Manfred Weber), nebo naposledy bez něj.
Babička v pohádce „S čerty nejsou žerty“ ještě na adresu čerta Janka prohlásí: „Vidíte, jak se snaží. A taky už to tam zná, už se nesplete.“ Je sice pravda, že vrchní zelený „Lucifer“ a duchovní otec Green Dealu Frans Timmermans je zpátky v Holandsku, kde bojuje proti plynatosti skotu, nicméně cíle Green Dealu zůstávají platné a i nová Komise hodlá místo hospodářského růstu hlavně chytat uhlík. Inu cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Že by na takovou legraci přistoupili za oceánem, kde je třeba takový zemní plyn momentálně pětkrát levnější než v EU, se nezdá.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
