2. 4. 2024 - Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) - Při čtení internetových komentářů občas člověk narazí na argumentační „perly“svědčící o skutečnosti, že v zemědělství působí už jen pár procent práceschopného obyvatelstva, přičemž zbytek má mlhavou představu o tom, co tento obor obnáší či jaké jsou zákonitosti zemědělské prvovýroby. Někdy se ale podobně zaskví i profesionální „pisálci“.
Chápu, že kliknutí na odkaz, třeba jen ze zvědavosti či naštvání potenciálního čtenáře, je v novinařině důležitější než faktická správnost či objektivita textu, ale čeho je moc, toho je příliš. Na mysli mám mnohými politiky donedávna omílaný „narativ“ tvrdící, že dovoz ukrajinské zemědělské produkce českým zemědělcům nemůže škodit, protože přímé dovozy obilí či jiných komodit do Česka jsou minimální. Pojďme si to pro politiky, novináře, ale i běžné do zemědělství nezasvěcené čtenáře ilustrovat na příkladu, který pro ně může být lépe pochopitelný, tedy na automobilovém průmyslu.
Začneme vývozy a dovozy. „Domácí“ Škoda ročně vyrobí asi 800 tisíc vozů. Na domácím trhu prodá méně než desetinu tohoto počtu. Zbytek musí na export. Pokud se ve světě, kam Škoda tradičně vyváží, začnou masově prodávat levnější a bez unijních norem produkovaná čínská či jiná auta, bude mít automobilka problém, přestože přímé dovozy z Číny do Česka budou minimální.
Podobné je to i s obilím, které musíme vyvážet za hranice, kde je momentálně obilí z Ukrajiny či Ruska. Zatímco na naše obilí platí „euro 7“, tedy přísné unijní normy, produkce mimo EU ekologii neřeší. Škodovky i jiná auta mají na rozdíl od obilí výhodu v tom, že jsou tzv. „brandované“, tedy na každém kusu je přímo poznat, o jakého výrobce se jedná. Není tedy možné českou škodovku vyvézt do Německa, místo okřídleného šípu na ni nalepit „VW“ a tvářit se, že je to každým coulem „lidové vozidlo“, které před pár dny sjelo z linky ve Wolfsburgu.
U obilí žádný problém. U zpracovaných výrobků, jako je mouka, nepoznáte nic. U obyčejného obilí funguje kouzlo, jemuž se říká „reexport“. Mávnutím kouzelného proutku je z ukrajinského obilí najednou obilí polské či z ruského turecké. Stačí, aby se nejdříve dovezlo do první destinace, ze které se vyveze dál. Turecko se během pár let stalo kvůli současné situaci na Ukrajině z čistého dovozce obilovin vývozcem. A jak praví stará pravda: lepší špatný kšeft než dobrá práce. Jen aby tu práci chtěl ještě někdo dělat…
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
